Strazciudoli | Velikonoce 2012

 A jak jsme prožili letošní Velikonoce na Filipově Huti?

Čtvrtek 5. 4.

Očima velikonočního zajíčka

Objevil jsem se dneska na Lužinách a od té doby následuji skupinku dětí i dospělých, kteří společně vyrazili na Filipovu Huť. Všichni dostali zaječí uši, připadal jsem si tedy jako mezi svými. V autobuse, který nám jel z Knížecí, jsem si bohužel nekoupil místenku, tak jsem celou dobu stál. Cesta sice trvala dlouho, ale aspoň byl čas pokecat. V Sušici jsme měli přes hodinu čas. Abychom se nenudili, byly nám nadiktovány otázky ohledně místního kraje, woodcraftu a tak vůbec. Hopkal jsem s týmem, jehož cesta vedla na infocentrum, kde byla ochotná a chytrá paní, která nám s otázkami pomohla.

Po skončení této hry si holky skočily do cukrárny, kde za jedny zaječí uši dostaly každá kopeček zmrzliny. Dost nefér, zejména vůči mně, který nic podobného udělat nemůže. Druhý autobus nás dovezl přímo do Filipovy Hutě, pan řidič byl dokonce tak hodný, že nám zastavil přímo před chatou. Ještě aby ne, když jsme tvořili většinu osazenstva autobusu. Po letmém seznámení s chatou a odložení báglů následoval krátký výlet na Modravu a kousek za ni. Živé pexeso je zajímavá hra, na mne už žádná dvojice nezbyla, tak jsem se díval.

Večer byla první (informační) lalavetika, kde nám bylo řečeno, co se má, co se nemá na "naší" woodcrafterské chatě. Moje lůžko bylo na půdě, na útulném místě, kde se mnou byla také Malá lože a Skřítkovská lože. Být malý má tu výhodu, že se aspoň neboucháte hlavou o trámy.

Pátek 6. 4.

Očima velikonočního zajíčka

                Vzbudil jsem se asi hodinu před budíčkem, byl tady takový hluk, jaký nebývá ani na velikonočním jarmarku u nás na vesnici. Pokusy o usnutí znovu byly zbytečné. Po snídani dostal každý svačinu, jen škoda že v ní chyběla mrkev. Do Modravy se šlo pěšky, odtamtud nám jel autobus až do zastávky Čeňkova pila. Po krátkém vyfocení s prý roztomilými ovečkami (jako bych jim nestačil já) vedla naše cesta podél řeky Otavy. Na úpatí Mt. Seton, jak se říká Křemelné, si každý vzal kamínek. Nevím, asi tam nahoře budou něco stavět.

Výšlap byl velmi náročný. Až nahoře u památníku Ernesta Thompsona Setona jsem poznal, co je ono "stoupání na horu". Všichni si vytáhli svůj kamínek a přiložili ho na mohylku. Říká se, že ten, kdo zde zanechá přinesený kámen, se sem nejméně jednou ve svém životě vrátí. Cesta dolů se mi líbila o něco víc. Kraj je to zvláštní, podle cedulí se zde nachází ještě nevybuchlá munice, ale tomu bych moc nevěřil.

                Zpáteční cesta byla hlavně ve znamení písniček, které byly často to poslední, co nás drželo na nohou. Nikomu se nechtělo od zpívání ustoupit, a tak padala jedna pecka za druhou. Pokud si ale správně pamatuji, o zajících nebyla ani jedna. Aspoň je co zlepšovat do příště.

Sobota 7. 4.

Očima velikonočního zajíčka

                Po včerejším velmi náročném dni se nechtělo skoro nikomu vstát. Měl jsem pocit, že mi ztuhly i ty nejrůžovější svaly v těle. Rozcvička byla pro mě jako dělaná – běh přes pole, to je moje. Posnídali jsme chleba jak jinak než s vajíčkovou pomazánkou. Dopoledne patřilo uklízení našich nor, respektive pokojů. Než se slunce vyškrábalo do půlky své cesty, vydala se velká skupina tvořená všemi lóžemi na Tříjezerní slať. Včera jednotlivé týmy dostaly kamery, se kterými se v terénu točily filmy. K tomu nám krásně sněžilo. Inu, je přeci jaro.

                Hurá! Konečně jsem uplatnil své herecké schopnosti a zahrál si společně se skřítky v jednom z velesnímků. Horší zpráva pro mě byla, že právě já hrál umrzlého králíka, kterému ze sněhu koukaly jen uši. Brrr. Ani nevíte, jak jsem byl rád zpátky na chatě před roztopenými kamny.

Neděle 8. 4.

Z pohledu šumavského mraku

                Včera jsme si hezky zasněžili, tak si dáme na chvíli pohov. Ale jen do doby, než se ti smrtelníci, co si myslí, jak na nás vyzrají, dají do pohybu. Tak už vyšli z chaty. Chvilku je nechám, ať si myslí, že bude krásně. Jejich první, zatím jen mírné, stoupání. To je nejlepší chvíle pro to jim ukázat, kdo že je tady vlastně pánem! To je drzost, oni si to mé sněžení ještě natáčí! A myslí si, jak nebudou mít dobrý film. No k pramenům Vltavy to mají ještě daleko, já se na nich vyřádím.

                Cestou museli překonat stoupání, Černou horu a pak zase klesání, navíc jsem jim zařídil pěknou zimu, když se chtěli u pramenů nasvačit. Místo litování si zazpívali, zrada. No a když se dostali do Kvildy, tak si ještě zašli do cukrárny. Bohužel mě to nese dál, už je moc nepotrápím. Ale když vidím jednoho nebo jednu jak pod ní (m) rupnul led a spadl (a) do bahna, tak mi to stačí.

                Zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že si večer prý promítali nějaké ty jejich filmy, které točili za přispění mého krásného počasí. A malá lóže měla mít nějaký program, něco ve stylu partičky, ale mně podobné věci nic neříkají.

Pondělí 9. 4.

Z pohledu pomlázky

                Někteří si mě pro jistotu zamkli do střešní truhly, jiní mě u sebe měli přichystanou už od večera, kdy mě upletli. Rozhodně jsem musela být v té nejlepší kondici jen a pouze dnes ráno, pak už jsem většině ukradená. Je to sice role jen na jedno dopoledne, zato ale pořádná. Díky komu dostávají chlapci nadílku a díky komu jsou slečny věčně mladé? Tak vidíte.

                Už od brzkého ráno to lítalo. Hody, hody... šleh! A odměna? No dobře, pentličky. Stejně si myslím, že koledník toho díky mně má o dost víc. Po všech těhle  radovánkách (teda jak pro koho) přišlo o něco víc vážné téma, Rada orlích per, úklid chaty, příprava na odjezd.

Z pohledu pasovacího kopí

                Bylo jsem opraveno, abych dnes opět sloužilo jako obřadní předmět i zde na našem sněmu. Bude se konat venku. Všichni se teple oblékli a vyrazili jsme na místo kousek od chaty, které je pro sněmování jako stvořené. Na sněmu jsme kromě klasického udělování činů a titulů také hodnotili pobyt tady na Filipově huti a řekli si, jaké Velké hry nás budou čekat.

Z pohledu "klobásy"

                Bylo tady fajn. Škoda že už jedeme domů. Teď je ze mě velká hvězda, hrál jsem ve filmu!

Asi by se na závěr hodilo říct něco shrnujícího. Na další akci se se mnou zase uvidíte! Haf! 

Gill