Podzimní prázdniny

Oficiálně začínalo táboření už ve čtvrtek. Většina táborníků dorazila až v pátek. S Chlupem a Huronkou jsme snosili věci na louku a začali stavět týpí. Už dlouho jsme to nedělali, tak jsme si to pro větší potěšení hned několikrát zopakovali. O půlnoci jsme měli konečně postaveno. Příště bude lepší si vzít týpí celé, se dveřmi i jehlicemi. Uvařili jsme si výbornou večeři, dohodli se, že vstávání hlídá Chlup a usnuli.

Ráno mě vzbudil Chlupův telefon. Dlouho se nic nedělo a pak vyletěl, že už máme být hodinu vzhůru a že mu volá Bača. Vystřelil z týpí a my s Huronkou jsme v klidu vstaly. Do příjezdu Lachti a Corála jsme měli ještě dost času, Bača s Jančou se stihli ubytovat a my nasnídat. Corál, Lachťa a Vanda s sebou měli celou vrchovatou kárku věcí, tak jsme pro ně museli dojít. Cestou zpátky jsme potkali Malého prince. Vyprávěl nám o sobě a šel se s námi podívat na tábořiště. 

Nejdřív jsme připravili kameny a dřevo na initi, a pak jsme si vyráběli květiny z papíru. Návody předpokládaly, že jsme zkušení skladači a že rozumíme origami slangu. Návody se ale mýlily a my vytvářeli prapodivné zmuchlaniny papíru. Nakonec se Lachtě a Chlupovi povedlo poskládat docela ucházející květ. My ostatní jsme to okopírovali. Někoho zaujaly víc dýně od Lachti. Ty si nakonec vydlabali skoro všichni. Pomalu se začalo stmívat a přišel čas initipi. Noc byla tichá a pohled na věčný oheň, rozsvícené týpí, dýně a svíčky podél cesty byl moc pěkný. 

Dostali jsme papíry a každý měl napsat tři kladné a tři záporné věci ke kmenu, případně k lize nebo nám. Papíry se pak zamíchaly a rozdaly. Měli jsme tak možnost nahlédnout na kmen cizíma očima.

Ráno byla rozcvička. Moc se nás neúčastnilo. Po snídani jsme vyrazili na lov beze zbraní. Stop v okolí nebylo příliš, většina z nich byla nepoužitelná, přesto jsme si pár srnek a psů odlili. Při hledání dalších stop jsme došli až k Osvěžovně. Samozřejmě nás napadlo otisknout si kopýtko ovečky. Pan Mirovský nebyl proti, tak jsme se nahrnuli do ohrady a jali se hledat obtisky. Ovečky z nás nebyly vůbec nadšené. Nejdřív nervózně přešlapovaly a pokukovaly, co se bude dít. Následně nervózně pobíhaly kolem, až to nevydržely a v záchvatu paniky se vrhly do proudu ledového potoka, aby přebrodily na druhou stranu a daly se na zběsilý úprk. Báli jsme se, že utečou daleko, ale přece jenom doma je doma, takže je Bača našel na kopci. Nalákal je na chleba a přivedl zpátky do ohrady. 

Cestou na tábořiště jsme si vyzvedli naše odlitky. Docela se povedly. Také pro nás byla postavena střílna na střílení vleže, vkleče a vestoje. Krabičky od sirek jsme rozstříleli na cucky.

Malý princ nám vyprávěl o své lišce a o tom, jak si ochočit přítele. Ať už jsme se chtěli nebo nechtěli navzájem ochočit, strávili jsme zbytek dne do večeře svázáni s vylosovaným kamarádem. Při tom jsme si zahráli taky lakrosový běh. Já byla svázaná s Coralem, Bača s Lachťou, Huronka s Chlupem a Janča s Vandou. Běh jsme vyhráli, přestože jsem nás posunula o několik kroků zpět, když jsem přehodila potok a ztratila míček v trávě. Do večeře už se každá dvojice zabavila sama. Po večeři jsme si zahráli hru na motivy televizní hry Partička. Vymýšleli jsme hromadně příběhy, některé byly docela vtipné, všechny byly nesmyslné. 

Ráno jsme si ještě zastříleli a sbalili týpí. Malý princ nás dovedl k louce plné květin, každý si měl vybrat jednu. Pak už jsme vyrazili domů.