Domovní znamení 2012

 Domovní znamení 2012

Jaká byla letošní tradiční kmenová hra pod taktovkou Chirurga, Gilla a Stína?

Ještě před srazem u metra jsme očekávali hojnou účast. V devět hodin se nám to potvrdilo. Okolo desáté jsme dorazili na Hradčanské náměstí, vyhlíželi jsme, jestli náhodou někdo z daleké Moravy nedorazí, ovšem nestalo se, a tak se mohli všichni z našeho komorního složení rozeběhnout po mrazivé Praze. Byla opravdu zima, teplota ráno nestoupla nad minus pět stupňů. Celkem se nám utvořily tři odvážné skupinky po čtyřech lidech. Dostaly nemalé pracovní listy, mapy a vyrazily. Zatímco my jsme byli technickou podporou, co vše jistila z dálky, soutěžící se proplétali uličkami, hledali zapeklitá pražská znamení a, doufejme, nemrzli. O čemž by se teoreticky dalo uvažovat, vzhledem k tomu, že jsme letos opět postrádali žluťásky.

Když se znamení uspořádala do ideálního pořadí, vedla od Hradu směrem dolů, přes Karlův most až na Staroměstské náměstí. Okolo jedné hodiny jsme dostali echo, že jedna skupinka má již hotovo. Sraz jsme stanovili ve dvě u Orloje. Zbývala nám hodina, kterou jsme nakonec využili k předběžné kontrole jejich již zaplněného papíru s popisnými čísly dané skupiny. Oni nám zase vylíčili jejich zážitky z cesty. Prý kdyby běželi, tak by se to dalo stihnout za hodinu. Že bychom to příště pojali jako sprint po pražských znameních? Kromě spousty lidí čekajících na apoštoly vycházející každou celou hodinu byly pod Orlojem i naše skupinky. Jedním z úkolů bylo vymyslet indiánskou koledu a tak všichni, kteří na Domovních znameních nebyli, přišli o skvělou koledu o Vánocích na prérii. Letošní znamení byla opravdu komorní, což myslím nikomu nevadilo, ale pro příště bychom určitě přivítali, kdyby se hry účastnili i ostatní z jiných kmenů.

Gill